Přehled bohoslužeb v ČR

Nacházíte se na:  Týn.czTýnský chrámHistorieBodová historie Týnského chrámu

Bodová historie Týnského chrámu

 

  • Začátkem dvanáctého století (1100-1107) se vyskytuje první zmínka o kupeckém dvoře nazývaném podle jeho ohrazení Týnský dvůr (týnit = ohradit), nebo podle veselého života v něm panujícího Veselý dvůr, nebo podle cla (ungeltu) v něm vybíraného Ungelt.
  • Při dvoře záhy povstal špitál Panny Marie, při kterém byl zřízen kostel. První dochovaná zmínka o kostele je z roku 1135.
  • Roku 1274 vznikla mezi Vyšehradskou kapitulou a měšťany rozepře o podací právo kostela, která skončila roku 1323 usnesením o střídavém osazování fary.
  • Ve 14. století byl kostel již jedním ze čtyř hlavních farních chrámů, podle kterých se Staré Město dělilo na Týnskou, Linhartskou, Mikulášskou a Havelskou čtvrť.
  • Roku 1310 bylo dáno družině mladého krále Jana Lucemburského týnským zvonem znamení, že může „dobýt“ město.
  • Roku 1349 první zmínka o Týnské škole.
  • Roku 1365 osadníci koupili špitál a zřídili v něm faru.
  • Roku 1369 byl na hřbitově u kostela pohřben Konrád Waldhauser.
  • Roku 1394 král Václav IV. vzal staroměstskému purkmistrovi (který jej pomáhal zatknout a vsadit do vězení) dům na Staroměstském náměstí, do kterého byla, patrně v té době, přestěhována Týnská škola. Jistá zmínka o tom, že škola v tomto domě sídlí, je až z roku 1476.
  • Počátkem 15. století si osadníci předsevzali, že postaví nový kostel. Hájek datuje tuto událost rokem 1407, kdy bohatí kupci z říše (bylo jich prý tehdy v Praze 1200) postavili nový, tzv. kupecký kostel, který měl prý nadání 27 kaplanů, 1 kazatele českého, 1 kazatele německého. Dnes se zdá, že stavba probíhala někdy od poloviny 14. století patrně od západu a 80. letech 14. století bylo dokončeno obvodové zdivo. Již roku 1407 byl kostel nějakým způsobem provozuschopný. Ze starého zůstala zachována pouze kaple sv. Ludmily.
  • Roku 1412 byly ve Svatováclavské kapli na hradě, na Vyšehradě a u Matky Boží před Týnem umístěny tři pokladnice do nichž se vybíraly, na příkaz papeže Jana XXIII., odpustky proti Neapolskému králi Ladislavovi. Na týnských kostelních vratech (jako i na mnohých jiných) byl vyvěšen leták, kterým Jan Hus zval na veřejnou disputaci o odpustcích do Karolina na 7. června 1412. V neděli 10. července se v Týně při kázaní hlasitě odpustkům zpěčoval mladík Martin Krydelko, za což byl veřejně sťat. Stejný osud potkal i další dva mládence Staška a Jana, kteří stejnou nevoli vyjadřovali, jeden ve Svatovítské katedrále a druhý u sv. Jakuba.
  • Roku 1415 Týnskou faru uchvátili Husité, působil zde Jakoubek ze Stříbra.
  • Roku 1419 na rozkaz krále Václava opět Týnský chrám navrácen katolíkům.
  • Po Václavově smrti 16. srpna 1419 se Týn stal nejpřednějším chrámem strany podobojí v království Českém, kterým zůstal až do roku 1621.
  • V červnu roku 1425 se v Týnském kostele konala zvláštní synoda svolaná arcibiskupem Konrádem, na které se formulovaly základní body náboženství podobojí.
  • Roku 1427 dosedl na post týnského faráře Jan Rokycana, který byl zvolen 21. října 1435 arcibiskupem Pražským.
  • 23. srpna 1436 do Týnského chrámu slavně uveden císař Zikmund s legáty Basilejského sněmu, kteří začali záhy kritizovat Rokycanovu liturgii (české zpěvy a čtení, podávání svátosti oltářní dětem).
  • Rokycana upadl do Zikmundovy nemilosti, 24. dubna 1437 mu byla Týnská fara odňata, a farářem se zde stal Jan Papúšek ze Soběslavi, toho času spolurektor university. Rokycana utekl z Prahy a ukrýval se na Kunětické Hoře u Pardubic.
  • Téhož roku císař Zikmund učinil Týnskému chrámu nadání na zpěváky a hudebníky a začalo se uvažovat o dostavbě kostela (provedení krovu nad hlavní lodí). Dříví připravené na stavbu krovu bylo na rozkaz císaře Zikmunda vyvezeno za město, kde se použilo na stavbu veliké šibenice, na níž byl dne 9. září 1437 popraven Jan Roháč s celou svojí družinou (52 lidí).
  • Dne 27. října 1439 se u Matky Boží před Týnem konala slavná zádušní mše za vévodu Albrechta Rakouského, při které se přes odpor kněží konala ofěra, jejíž výtěžek konšelé rozdělili mezi chudé a žáky Týnské školy.
  • Roku 1447 byla do Týnského chrámu slavně přenesena bula, kterou papež  Mikuláš V. potvrzoval privilegia Pražské university. Byla tu konána bohoslužba, při které se zpívalo o Duchu svatém a mistr Příbram měl latinské kázání.
  • 1. května 1448 byl do Týnského chrámu uveden papežský legát Jan Carvajal, který zde projednával možnost uznání kompaktát. Hned první den jednání však ve zlém odjel i s kompaktáty, která vrátil v Benešově, kde byl dostižen.
  • Po obsazení Prahy Jiřím Poděbradským dne 3. září 1448, se na Týnskou faru vrátil ze svého azylu v Hradci Králové opět Rokycana.
  • Roku 1457 se konaly velkolepé přípravy k chystané svatbě Ladislava Pohrobka s francouzskou princeznou. Na Staroměstském náměstí měl být zřízen obrovský krytý taneční parket, vše zhatila náhlá Ladislavova smrt (23. listopadu 1457), a proto mohlo být dříví použito na stavbu týnského krovu.
  • Při příležitosti zvolení Jiřího z Poděbrad Českým králem, 2. března 1458, se konal průvod do Týnského chrámu, kde žáci radostně zpívali  „Tě Boha chválíme“.
  • Mezi lety 1459 – 1463 dokončeno průčelí, na kterém byla do výklenku osazena socha Jiřího z Poděbrad s nápisem: „Veritas vincit“ (Pravda zvítězí). Nad ní byl umístěn obrovský zlatý kalich, ve kterém si však záhy udělali hnízdo čápi, a tak často hadi a žáby padali z hnízda před vchod kostela. Proto musel Rokycana dát hnízdo vyčistit a zakrýt stříškou.
  • Roku 1466 byla dokončena stavba severní věžě.
  • Dne 22. února 1471 zemřel Jan Rokycana, Týnský farář a volený, ač nikdy nepotvrzený, arcibiskup Pražský. Pochován byl vede sakristie. Na náhrobní desce z červeného mramoru byl vytesán v ornátě a s berlou v ruce, vedle něj byl štítek s podkovou a hvězdou uprostřed, poukaz na původ z chudé kovářské rodiny. Okolo náhrobku byly vytesány následující verše:
  • Dne 22. března 1471 zemřel Jiří z Poděbrad, pochován byl ve Svatovítské katedrále, ale jeho srdce bylo vyjmuto a v nádobce s olejem pochováno v Týnském chrámu poblíž hrobu Rokycanova. Král chtěl být srdcem nejblíže lidu.
  • Dne 20. října 1483 Pražané uvítali nového biskupa Luciana Augustina z Mirandoly (v Itálii), který přestoupil ke straně podobojí a světil nové kněze. Týnský chrám se stal jeho katedrálou.
  • Dne 1. března 1493 Lucian Augustin z Mirandoly zemřel a byl pochován u oltáře sv. Lukáše. Baldachýn nad jeho hrobem zhotovil Matěj Rejsek.
  • Dne 23. prosince 1508 přivezen z Kutné Hory veliký zvon, ulitý známým mistrem Ondřejem Ptáčkem. (Vážil 53 centéřů méně 30 liber.)
  • Roku 1511 byla zhruba po 140 letech konečně dokončena stavba chrámu osazením krovu na jižní věži, ve které byl umístěn velký zvon (myšlen ten z roku 1508, kam se ale poděl?).
  • V roce 1524 vrcholila honba na tzv. Pikharty (luterány a české bratry). Kdo z nařčených se nemohl vykoupiti, musel buď odejít z Prahy, anebo absolvovat odvolání, které probíhalo v Týnském chrámě u oltáře sv. Lukáše, kde se obyčejně při mši čítaly lektury.
  • Roku 1553 byl ulit veliký (118 centů těžký) Mariánský zvon. Zhotovil jej brněnský zvonař Tomáš Jaroš.
  • Roku 1585 byl pořízen zvon (27 centů těžký) do severní věže. Zhotovil jej novoměstský zvonař Brikcí z Cimperku.
  • Dne 24. října 1601 zemřel slavný dánský hvězdář Tycho de Brahe a byl pohřben v Týnském chrámu. Pohřbu se zúčastnila celá universita, slavný lékař Jan Jesenius, který byl tehdy rektorem university, pronesl pohřební řeč.
  • V polovině prosince 1621 týnský farář (Jiří Dikastus) s oběma kaplany (Václavem Vitaciusem a Janem Landsmanem) musel opustit faru a odejít do vyhnanství. Konzistoř strany podobojí byla zrušena a chrám odevzdán do správy Janu Ctiborovi Kotvovi, kanovníku u sv. Víta.
  • V noci 17. ledna 1623 snesen z průčelí zlatý kalich i socha Jiřího z Poděbrad.
  • Téhož roku (1623) byly na náměstí spáleny tělesné pozůstatky Jana Rokycany a Luciana Augustina z Mirandoly.
  • Mezi lety 1623 – 1739 byla pro nedostatek kněží spojena Týnská fara s farou Haštalskou.
  • Hammerschmid zaznamenává zvláštní přírodní úkaz, kdy se 13. a 14. dubna 1623 mezi dvanáctou a čtrnáctou hodinou mocně kouřilo z obou Týnských věží. 17. dubna se kouření opakovalo a ve 23 hodin spadlo z nebe množství dubového listí, které pokrylo celé Staré i Nové Město.
  • Roku 1626 byla na štít osazena socha Panny Marie, která vyplnila místo po odstraněném kalichu, ve spodní nice, v níž stávala socha Jiřího z Poděbrad, byla instalována socha Ferdinanda II., která tu však vydržela jen do sklonku 18. století. Obě plastiky provedl drážďanský sochař Jeroným Bartel ve spolupráci se svým bratrem zlatníkem Melchiorem Bartelem, který z matriálu z odstraněného kalicha provedl svatozář k soše Panny Marie.
  • Dne 1. května 1627 bylo z Doksan do Prahy slavnostně přivezeno tělo sv. Norberta. Lebku světce nesl v průvodu kardinál Arnošt z Harrachu. Ostatky zůstaly přes noc v Týnském chrámu, kde se u nich premonstráti a jiní pražští řeholníci modlili hodinky. Druhý den ráno v 6 hodin zde byla sloužena mše svatá, potom se průvod vydal do jezuitského kostela Nejsv. Salvátora a dále přes most nahoru do Strahovského kláštera, kde byly ostatky světce uloženy.
  • Dne 30. listopadu 1631, na nějž připadala první neděle adventní, když bylo v Týnu Mariánským zvonem odzvoněno na roráty, vtrhl do kostela průvod 66 protestantských kněží a jiných vystěhovalců, kteří se po sasském vpádu (15. listopadu 1631) vrátili do země. Jejich přední kazatel Samuel Martini z Dražova, rodem z Hořovic (před rokem 1621 farář u sv. Haštala) vystoupil na kazatelnu, odkud pronesl plamennou řeč, v níž mimo jiné oznámil, že téhož dne ve dvě hodiny odpoledne budou z mostecké věže sňaty hlavy povstalců popravených roku 1621 a všech 12 jich bude pochováno. Okolo 22 hodiny byly hlavy průvodem přineseny ve společné rakvi do Týnského chrámu, kde se konal jejich pohřeb. Uloženy byly údajně zcela beze svědků do sklípku před oltářem Matky Boží (patrně tzv. Týnská Madona), který stával v závěru jižní božní lodě. Při rekonstrukci oltáře roku 1766 byla rakev s hlavami odstraněna a neví se kam přišla. Podle jiných pramenů byly hlavy pohřbeny roku 1631 v kostele sv. Salvátora v Dušní ulici.
  • Dne 24. května 1632 Albrecht v Valdštejna Sasy z Prahy vyhnal a do Týnské fary se opět vrátil farář Čechiades.
  • Dne 12. listopadu 1648 byl v Týnském chrámu s velikou vojenskou slávou pochován Václav Čabelický ze Soutic, přední obhájce Prahy proti Švédům, který bojoval v družině generála Colloreda Wallsee. Smrtelně zraněn byl 8. října kulkou konopišťského myslivce, která mu levým bokem vjela pod krunýřem do hrudi a druhou stranou vyšla. Raněného hrdinu zaopatřoval Bohuslav Balbín.
  • Roku 1649 nechala městská rada, jako projev díků za osvobození města, v Týnském chrámě zřídit nový hlavní oltář, na němž je latinsky psáno: „Marii do nebes vzaté, veliké města toho ochránkyni, tento oltář postaven a věnován roku po panenském porodu jejím 1649.“
  • Dne 24. července 1650 proběhlo v Týnském chrámu slavné díků činění za Westfálský mír.
  • Dne 20. srpna 1650 byl do Prahy z Vídně (kde byl za války uložen) přivezen Staroboleslavský obraz Matky Boží, do soumraku byl vystaven ve Vyšehradském kostele, večer přenesen slavným procesím do Týnského chrámu, potom do Svatovítské katedrály.
  • Vděčnost za ochránění Prahy a za Westfalský mír vyjadřoval rovněž Mariánský sloup pořízený nákladem  císaře Ferdinanda III. Vztyčen byl 26. září 1650 a socha Panny Marie neposkvrněného početí naň byla osazena 30. září. Dílo provedl císařský sochař Jan Jiří Bendl, kterému pomáhali pražští sochaři Arnošt Heidelberger, Stanislav Goldscheneck a Abraham Melber. Sloup byl posvěcen13. července roku 1652 za účasti císaře Ferdinanda III. a jeho syna Ferdinanda IV. Císař učinil soše velkou fundaci, aby každou sobotu a každý svátek jeden z kanovníků Svatovítských za zvonění Mariánského zvonu vyšel k soše z Týnského chrámu s procesím a odzpíval u ní loretánskou litanii s doprovodem chorální hudby. Procesí bylo zakázáno Josefem II. roku 1781 a do té doby se konávala pobožnost v kostele u některého mariánského oltáře.
  • Dne 4. března 1654 došlo v Týnském chrámě ke slavnému spojení obou akademií, světské Karolínské a jezuitské Klementinské. Vznikla tak universita Karlo-Ferdinandova. Týn býval již dříve universitním kostelem a zůstal jím nadále.
  • Roku 1662 byla snesena kalvárie z tiumfálního oblouku.
  • Roku 1670 dokončil Giovanni Domenico Orsi novou kruchtu.
  • Roku 1671 byly na novou kruchtu postaveny varhany, které zhotovil Jan Jindřich Mundt z Kolína nad Rýnem.
  • Dne 2. srpna 1675 dala městská rada osadit na týnské věže dvě veliké zlacené makovice (každá prý dosahovala 24 strychů).
  • Dne 10. června 1679 po zásahu blesku do sanktusníkové věžičky shořel celý krov nad hlavní lodí (postavený roku 1457) a zřítila se klenba.
  • Mezi lety 1661 – 1723 byla založena většina nynějších oltářů.
  • Od roku 1710 zde působil pater Jan Florian Hammerschmid, který se velmi zasloužil o barokní ráz interiéru. Působil zde do roku 1735, kdy zemřel a byl pochován v závěru severní boční lodě.
  • Roku 1713 provedena celková výzdoba a zlepšen i hlavní oltář.
  • Roku 1714 celý kostel čistě vybílen a tak provedeno jednoduše sjednocení nesourodých stavebních etap.
  • Téhož roku (1714) nechal ševcovský cech postavit oltář svým patronům sv. Krišpínovi a sv. Krišpiniánovi, při němž hodlal založit i bratrstvo, což pater Hammerschmid, s poukazem na požadavek německého, kázání zamítl. Je dochován jeho nedatovaný dopis: „(…) Ševci žádají v den ss. Krispina a Krispiana po slavné zpívané mši (kterouž posud vždy sloužil i sloužiti bude farář s asistencí kaplanův) také ještě německé kázání (bezpochyby že skoro všichni jsou Němci) Cizinská (exotica) jest to jejich žádost! Kdož posud mluvil aneb slyšel mluvit v Týnském chrámě německého kázání? Urozený pán z Manhartu asi přede dvěma roky žádal jen, aby v kostele německý nějaký zpěv provozován byl, a s tíží toho dosáhl. A kterak nyní tu mohou ševci německé kázání chtíti? Může se státi, že by ani farář ani který kaplan Týnský německého jazyka mocen nebyl; tu by byl farář přinucen, k svému největšímu nepohodlí a na své útraty, a to ještě k svému zahanbení, německého kazatele odněkud jednati, a jako každá novota, tak i ta byla by protivná a faráři škodlivá.“
  • Roku 1721 kladena nová dlažba, přičemž byla řada poškozených náhrobníků odstraněna. Farář Hammerschmid, prý pořídil jejich soupis s přesným opisem všech nápisů, ale ten se patrně ztratil.
  • V této době Hammerschmid uvažoval o odstranění Rejskova baldachýnu, který příliš upomínal na dobu husitskou a „(…) nyní neslušně vyhlíží jako lopuch či jako lopuchový úborek ke kostelu přilíplý vypadá.“
  • Dne 31. března 1694 zde pohřben Šimon Abeles, dvanáctiletý židovský chlapec, který byl katechumenem v jesuitském kostele u sv. Klimenta. Dověděv se o tom jeho otec, dlouhý čas jej trýznil, až ho s pomocí jakéhosi Levi-ho Kurzhandla ve sklepě vlastního domu zabil. Po prozrazení zločinu se otec ve vyšetřovací vazbě oběsil a Kurzhandla vyvedli po šestinedělním mučení na popraviště, kde dostal třicet ran železným prutem, pořádal o křest a záhy po jeho získání zemřel. Pohřben byl u sv. Petra na Poříčí. Umučenému chlapci, jehož tělo se po šest neděl zázračně uchovalo neporušené a vláčné, vystrojila nákladný pohřeb hraběnka Šliková, rozená Kinská. Okolo desáté hodiny vyšel z radnice do Týnského chrámu slavnostní průvod, k čemuž se vyzvánělo ve všech sedmdesáti pražských kostelech. Tělo bylo pohřbeno v kapli sv. Jana Křtitele (dnes kaple sv. kříže).
  • Když roku 1741 v Praze drancovalo francouzské vojsko vykoupil se Týnský chrám od drancování dvěma tisíci zlatými.
  • Roku 1744, když byli v Praze Prušáci zaplatil Týnský chrám 800 zlatých výpalného a za zvony.
  • Za doby pruského obležení Prahy roku 1757 byl chrám poškozen dělostřelbou. Byla vytlučena všechna okna a četné oltáře došly úhony.
  •  V srpnu roku 1784 bylo císařským nařízením sloučeno všechno jmění kostelů, k jehož spravování byl zřízen městský úřad zádušní. Týn tak přišel o statek Kojetice nad Labem, Trněný Újezd (+ Zákolany a Kováry). Vlastnil však dál školní dům na Náměstí a část Ungeltu.
  • Roku 1799 v Ungeltu zřízena Dívčí Týnská škola.
  • Roku 1810 nařídil císař František I. po 116 letech otevřít hrob Šimona Abelese a ohledat jeho ostatky.
  • Dne 24. července 1819 po čtvrté hodině

Tento web používá redakční systém Clips. Webdesign a tvorba www stránek → Jakub Hejda, Clickmedia 2008.