Přehled bohoslužeb v ČR

Nacházíte se na:  Týn.czsv. HaštalHistorie

Historie

 

Kostel sv. Haštala na Starém Městě pražském  

Původní kostel sv. Haštala vznikl v 2. polovině 12. století jako románská trojlodní bazilika. Jeho pozůstatky odhalil archeologický průzkum, prováděný v 90. letech 20. století. První písemná zpráva o něm pochází ovšem až z 21. března 1234, kdy je podle něj v listině krále Václava I. situován nově založený klášter sv. Františka (dnes sv. Anežky České). Sv. Haštal patřil mezi významné románské kostely v Praze. Nacházel se při cestě vedoucí směrem na Poříčí a podací právo k němu měly české královny. K vybudování gotické novostavby se přistoupilo jako u řady dalších pražských kostelů v průběhu 1. poloviny 14. století. Začala se stavět na východ a jih od románského kostela, aby ten mohl dále sloužit své funkci. Podle původních záměrů se mělo jednat o jednoduchou gotickou baziliku. Nejdříve vyrostl polygonální chór, tři klenební pole hlavní lodi a jižní boční loď. Tato stavební fáze skončila kolem poloviny 14. století. Po určité pauze a zboření románské stavby se přistoupilo k dokončení hlavní lodi, průčelí a výstavbě severní boční lodi v již výrazně odlišném stylu. Namísto jednouché lodi zde vznikl dvoulodní síňový prostor, znamenající nové prostorové uspořádání. Na východě byla k chóru připojena sakristie s klenotnicí v patře, navazující na síňové dvoulodní. Na této druhé etapě, která byla alespoň z části hotova k roku 1375, kdy je v pramenech doloženo zřízení kaple Všech svatých pány z Jenštejna snad v dnešní sakristii, se podíleli stavebníci z okruhu pražské dvorské huti. To dokládají kamenické detaily, zejména realisticky propracované konzoly na obvodových stěnách severní lodi.

V husitských bouřích byl kostel poškozen a roku 1432 k němu pronikla povodeň. Částečná obnova proběhla již roku 1436. Kostel byl pak až do roku 1624 utrakvistický. Poté co přešel pod katolickou správu byl až do roku 1739 spravován z chrámu Matky Boží před Týnem. Do této farnosti se opět vrátil v roce 2009. Velká pohroma postihla kostel opět roku 1689, kdy vyhořel. Pět let trvající obnovu zahájil již následujícího roku Pavel Ignác Bayer. Klenba hlavní lodi a presbytáře byla nahrazena valenou s lunetami, upravena byla i jejich okna a průčelí. Další generální opravou prošel chrám po roce 1851 a naposledy po povodni v roce 2002, kdy do interiéru pronikla spodní voda. Tato obnova dosud nebyla dokončena.

Kostel je v dnešní podobě nepravidelná čtyřlodní bazilika s věží nad západním polem jižní boční lodi a sakristií s klenotnicí v patře na severní straně presbytáře. Severní boční prostor tvoří dvoulodní síň sklenutá na tři střední sloupky. Na chór o jednom klenebním poli a polygonálním závěru, jež člení zdvojené pilastry s korintskými hlavicemi, navazuje stejně široká loď o čtyřech klenebních polích s valenou klenbou. Západní pole zabírá renesanční kruchta z roku 1611. Oba boční prostory si zachovaly původní lomená okna bez kružeb i zaklenutí. Severní dvoulodní je vyšší než jižní boční loď. Subtilní hruškovitá klenební žebra se tu zasekávají do oblých středních sloupků, na bocích dosedají na listové konzoly s maskou divého muže. Ty byly z větší části vyměněny za sádrové odlitky při obnově roku 1885.

Zařízení kostela je převážně barokní z doby po roce 1730, část oltářů a soch byla pořízena při obnově interiéru po r. 1883. V této etapě byl upraven i hlavní původně barokní oltář z r. 1731 do své dnešní novorenesanční podoby. Po stranách tabernáklu se nachází ostatky sv. Haštala, jeho obraz potom vytvořil J. Schweiwl r.1884. Sochy sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého po stranách provedl snad Ferdinand M. Brokof (1731). Po stranách vítězného oblouku stojí dva protějškové barokní oltáře: sv. Anny na jižní straně s obrazem Petra Molitora (1739) a naproti Panny Marie Genesanské (1732) s obrazem Panny Marie Dobré Rady (1883). Zvláštní pozornost si zaslouží pašijový cyklus sousoší Kalvárie, Getseman, bičování a nesení kříže u západní stěny severního dvojlodní od Ferdinanda M. Brokofa (1716). Nejstarší součástí zařízení je cínová křtitelnice z r. 1550. Starší pozdně gotickou mřížku obsahuje také sanktuář v presbytáři, do dnešní podoby upravený roku 1695. Varhany byly do kostela přemístěny od sv. Vojtěcha r. 1876. V sakristii se nachází původní gotické nástěnné malby dokončené snad před r. 1375 s pozdějšími vrstvami. Na západní stěně nad lomeným portálem se nachází kompozice Poslední večeře. Dále je málo znatelná scéna Ukřižování. Kolem žeber je umístěn vegetabilní motiv na černém a červeném pozadí. U autora je patrný vliv maleb v ambitu Emauzského kláštera.  

Sv. Haštal (lat. Castullus) žil ve 3. století. Jako římský patricij dosáhl hodnosti správce císařského paláce. Tajně konvertoval ke křesťanství s celou svou rodinou a za Diokleciánova pronásledován se snažil pomáhat spolubratrům. Za to byl kolem roku 287 zatčen a umučen vhozením do jámy, v níž byl zasypán.  

LITERATURA:

KOŠNÁR Julius: Z letopisů kostela a fary sv. Haštala, Praha 1915

PEŠINA Jaroslav: Kostel sv. Haštala v Praze, in: Ročenka kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1939, 44-55

Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, VLČEK Pavel (ed.), Praha 1996

Tento web používá redakční systém Clips. Webdesign a tvorba www stránek → Jakub Hejda, Clickmedia 2008.