Nacházíte se na: Týn.cz → Týnský chrám → Týnské varhany
V září roku 1670 byla uzavřena smlouva na stavbu nových varhan do chrámu Matky Boží před Týnem s Hansem Heinrichem Mundtem, rodákem z Kolína nad Rýnem, který však už od mládí působil v Čechách. Varhanářskému řemeslu se vyučil u Hieronyma Artmanna a svoji dílnu si zřídil v domě „U zlaté štiky“ v Dlouhé třídě nedaleko kostela. Mundtovy varhany postavené na nové západní kruchtě dokončené italským stavitelem Domenicem Orsim nahradily starší nástroj Albrechta Rudnera z r. 1573 stojící tehdy v severní boční lodi. Práce trvala tři roky, a ačkoliv se ve smlouvě zavázal, že žádnou jinou práci nevezme, dokud varhany nebudou hotovy, pracoval vedle toho na regálech, zhotovil dva pozitivy a klavichordy, což mu vyneslo slušné peníze. Vzniklo však podezření, že na tyto zakázky používal i materiál, který dostal na Týnské varhany, protože požadovaná částka za dokončené dílo byla příliš vysoká. Kolaudační komise při svém jednání 28. dubna 1673 nebyla s výsledkem práce H. H. Mundta spokojena (prohlašoval totiž, že jeho varhany nebudou mít v Praze rovných) a nařídila mu zvuk zesílit. Do pedálu byl proto přidán rejstřík Subbas gedeckt 16ʼ a Kvinta 3ʼ se snížila na 6ʼ. Superkolaudační komise dne 6. června 1673 ještě prosadila přidání Bourdonflauty 16ʼ do I. manuálu a jazykového rejstříku do pedálu. Tím se ovšem zesílení zvuku nedosáhlo, a tak bylo Mundtovi přikázáno celé varhany přeintonovat. Zda-li to bylo na prospěch věci lze dnes stěží posoudit, v každém případě však původní Mundtova představa byla změněna. V této podobě se varhany prakticky beze změn dochovaly až do dnešní doby. Při požáru kostela r. 1676 byly i varhany poškozeny a tři roky se na ně nehrálo. I když H. H. Mundt po roztržce s komisí opustil Prahu, přece jen se vrátil zpět, aby varhany opravil. Kvůli němu byla zrušena již uzavřená smlouva s varhanářem Janem Nettem, který měl poškozené varhany zprovoznit. Po celé osmnácté století se prováděly pouze běžné opravy a podstatnější zásah způsobila až změna ladění ze sborového tónu (chorton) na tón komorní (kammerton). Tuto úpravu provedl varhanář Josef Gartner v roce 1823 a současně změnil sestavu pedálové Mixtury.
Jako varhanář byl H. H. Mundt velmi činný. Z jeho prvních prací můžeme jmenovat varhany u sv. Tomáše v Praze (1668), kde ještě spolupracoval se svitavským varhanářem Matthäusem Kehlerem, dále už samostatně pracoval na varhanách v klášterním kostele v Oseku (1668-1670), na chórových varhanách v cisterciáckém kostele v Plasích (1671?) později přenesených do Kralovic. V roce 1679 zhotovil nové varhany pro další cisterciácký kostel ve Vyšším Brodě, známá je jeho práce v kostele sv. Václava v Praze Na Zderaze (1684) a naproti v kostele sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí (1685). Z jeho ruky pocházejí varhany pro klášter na Sázavě, které se dnes nacházejí ve Štolmíři (1688) a další nástroj ve Velvarech u sv. Kateřiny (1689), který byl později přenesen do hřbitovního kostela. Z uvedených varhan se zachovaly pouze nástroje v Kralovicích, Štolmíři a Velvarech, kde dva posledně jmenované na své restaurování teprve čekají.
V závěru svého života se H. H. Mundt opět přestěhoval do Prahy, kde také 18. března 1691 zemřel. Pochován je v ochozu krypty kostela sv. Jiljí v Praze.Řezenská reforma chrámové hudby se stala vážným nebezpečím pro barokní varhany a zanedlouho opravdu došlo k vypracování návrhů i na odstranění Mundtovch varhan a pořízení varhan nových, které by lépe odpovídaly novým požadavkům. Vadila hlavně neúplná spodní oktáva charakteristická zvláště pro tzv. jihoněmecké varhany. Naštěstí k tomu z finančních důvodů nedošlo, ale další pohromou mohlo být i rekvírování cínového píšťalového prospektu pro válečné účely. I té se podařilo nakonec zabránit.
V hlavní varhanní skříni se nalézají hlasy I. manuálu a pedálu. Pozitiv v zábradlí kůru, který je zmenšením hlavní skříně, v sobě ukrývá rejstříky II. manuálu. Manuály mají krátkou spodní oktávu a rozsah 45 tónů (C-c3) a pedál rozsah 18 tónů (C-a).
I. manuál – hlavní stroj | II. manuál – pozitiv | Pedál | |||
Bourdon Flauta | 16' | Copula major | 8' | Subbass offen | 16' |
Principal | 8' | Principal | 4' | Subbass gedeckt | 16' |
Copula major | 8' | Copula minor | 4' | Octavbass | 8' |
Flauta dulciss | 8' | Octava | 2' | Quinta | 6' |
Quintatöne | 8' | Quinta | 1 1/2' | Superoctav | 4' |
Salicional | 8' | Quinta decima | 1' | Mixtur 3x | 2 2/3' |
Octava | 4' | Rauschquinta 2x | Posaunbass | 8' | |
Copula minor | 4' | Mixtura 3x | 1' | ||
Quinta major | 3' | ||||
Superoctava | 2' | Cymbelstern I | |||
Quinta minor | 1 1/2' | Cymbelstern II | |||
Sedecima | 1' | ||||
Mixtur 6x | 1' | přetahovací manuálová spojka | |||
Cembalo 4x |
Varhany restaurovala firma Klais z Bonnu v letech 1998-2000 a kromě restaurování varhanní skříně ji celou financovala německá strana.
Varhaníci Týnského chrámu:
Jako varhaníci a chorregenti působili v chrámu Matky Boží před Týnem umělci věhlasných jmen. Jedním z nich byl Tomáš Baltazar Janovka autor prvního hudebního slovníku novější doby „Clavis ad thesaurum magnae artis musicae“. Celých 41 let působil v tomto kostel Josef Ferdinand Norbert Seger, významný kontrapunktik a varhaník. Jeho žáky byly např. Karel Kopřiva, Jan Ev. koželuh, Josef Mysliveček, Jan Jakub Ryba, Jan Hugo Voříšek a mnozí další. Z poslední doby nutno jmenovat dr. Vladimíra Němce, autora cenné publikace o pražských varhanách.
Zde je ještě jeden článek: http://operaplus.cz/prazske-varhany-2-kostel-matky-bozi-pred-tynem/?pa=1
Tento web používá redakční systém Clips. Webdesign a tvorba www stránek → Jakub Hejda, Clickmedia 2008.