Přehled bohoslužeb v ČR

Nacházíte se na:  Týn.czTýnský chrámTýnské varhany

Týnské varhany

Varhany v chrámu Matky Boží před Týnem (historie)

V září roku 1670 byla uzavřena smlouva na stavbu nových varhan do chrámu Matky Boží před Týnem s Hansem Heinrichem Mundtem, rodákem z Kolína nad Rýnem, který však už od mládí působil v Čechách. Varhanářskému řemeslu se vyučil u Hieronyma Artmanna a svoji dílnu si zřídil v domě „U zlaté štiky“ v Dlouhé třídě nedaleko kostela. Mundtovy varhany postavené na nové západní kruchtě dokončené italským stavitelem Domenicem Orsim nahradily starší nástroj Albrechta Rudnera z r. 1573 stojící tehdy v severní boční lodi. Práce trvala tři roky, a ačkoliv se ve smlouvě zavázal, že žádnou jinou práci nevezme, dokud varhany nebudou hotovy, pracoval vedle toho na regálech, zhotovil dva pozitivy a klavichordy, což mu vyneslo slušné peníze. Vzniklo však podezření, že na tyto zakázky používal i materiál, který dostal na Týnské varhany, protože požadovaná částka za dokončené dílo byla příliš vysoká. Kolaudační komise při svém jednání 28. dubna 1673 nebyla s výsledkem práce H. H. Mundta spokojena (prohlašoval totiž, že jeho varhany nebudou mít v Praze rovných) a nařídila mu zvuk zesílit. Do pedálu byl proto přidán rejstřík Subbas gedeckt 16ʼ a Kvinta 3ʼ se snížila na 6ʼ. Superkolaudační komise dne 6. června 1673 ještě prosadila přidání Bourdonflauty 16ʼ do I. manuálu a jazykového rejstříku do pedálu. Tím se ovšem zesílení zvuku nedosáhlo, a tak bylo Mundtovi přikázáno celé varhany přeintonovat. Zda-li to bylo na prospěch věci lze dnes stěží posoudit, v každém případě však původní Mundtova představa byla změněna. V této podobě se varhany prakticky beze změn dochovaly až do dnešní doby. Při požáru kostela r. 1676 byly i varhany poškozeny a tři roky se na ně nehrálo. I když H. H. Mundt po roztržce s komisí opustil Prahu, přece jen se vrátil zpět, aby varhany opravil. Kvůli němu byla zrušena již uzavřená smlouva s varhanářem Janem Nettem, který měl poškozené varhany zprovoznit. Po celé osmnácté století se prováděly pouze běžné opravy a podstatnější zásah způsobila až změna ladění ze sborového tónu (chorton) na tón komorní (kammerton). Tuto úpravu provedl varhanář Josef Gartner v roce 1823 a současně změnil sestavu pedálové Mixtury.

Jako varhanář byl H. H. Mundt velmi činný. Z jeho prvních prací můžeme jmenovat varhany u sv. Tomáše v Praze (1668), kde ještě spolupracoval se svitavským varhanářem Matthäusem Kehlerem, dále už samostatně pracoval na varhanách v klášterním kostele v Oseku (1668-1670), na chórových varhanách v cisterciáckém kostele v Plasích (1671?) později přenesených do Kralovic. V roce 1679 zhotovil nové varhany pro další cisterciácký kostel ve Vyšším Brodě, známá je jeho práce v kostele sv. Václava v Praze Na Zderaze (1684) a naproti v kostele sv. Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí (1685). Z jeho ruky pocházejí varhany pro klášter na Sázavě, které se dnes nacházejí ve Štolmíři (1688) a další nástroj ve Velvarech u sv. Kateřiny (1689), který byl později přenesen do hřbitovního kostela. Z uvedených varhan se zachovaly pouze nástroje v Kralovicích, Štolmíři a Velvarech, kde dva posledně jmenované na své restaurování teprve čekají.

V závěru svého života se H. H. Mundt opět přestěhoval do Prahy, kde také 18. března 1691 zemřel. Pochován je v ochozu krypty kostela sv. Jiljí v Praze.

Řezenská reforma chrámové hudby se stala vážným nebezpečím pro barokní varhany a zanedlouho opravdu došlo k vypracování návrhů i na odstranění Mundtovch varhan a pořízení varhan nových, které by lépe odpovídaly novým požadavkům. Vadila hlavně neúplná spodní oktáva charakteristická zvláště pro tzv. jihoněmecké varhany. Naštěstí k tomu z finančních důvodů nedošlo, ale další pohromou mohlo být i rekvírování cínového píšťalového prospektu pro válečné účely. I té se podařilo nakonec zabránit.

V hlavní varhanní skříni se nalézají hlasy I. manuálu a pedálu. Pozitiv v zábradlí kůru, který je zmenšením hlavní skříně, v sobě ukrývá rejstříky II. manuálu. Manuály mají krátkou spodní oktávu a rozsah 45 tónů (C-c3) a pedál rozsah 18 tónů (C-a). 


Rejstříková dispozice

I. manuál – hlavní stroj   II. manuál – pozitiv   Pedál  
Bourdon Flauta 16' Copula major 8' Subbass offen 16'
Principal 8' Principal 4' Subbass gedeckt 16'
Copula major 8' Copula minor 4' Octavbass 8'
Flauta dulciss 8' Octava 2' Quinta 6'
Quintatöne 8' Quinta 1 1/2' Superoctav 4'
Salicional 8' Quinta decima 1' Mixtur 3x 2 2/3'
Octava 4' Rauschquinta 2x   Posaunbass 8'
Copula minor 4' Mixtura 3x 1'
Quinta major 3'
Superoctava 2' Cymbelstern I
Quinta minor 1 1/2' Cymbelstern II
Sedecima 1'
Mixtur 6x 1' přetahovací manuálová spojka
Cembalo 4x



Varhany restaurovala firma Klais z Bonnu v letech 1998-2000 a kromě restaurování varhanní skříně ji celou financovala německá strana.

           

Varhaníci Týnského chrámu:

Jako varhaníci a chorregenti působili v chrámu Matky Boží před Týnem umělci věhlasných jmen. Jedním z nich byl Tomáš Baltazar Janovka autor prvního hudebního slovníku novější doby „Clavis ad thesaurum magnae artis musicae“. Celých 41 let působil v tomto kostel Josef Ferdinand Norbert Seger, významný kontrapunktik a varhaník. Jeho žáky byly např. Karel Kopřiva, Jan Ev. koželuh, Josef Mysliveček, Jan Jakub Ryba, Jan Hugo Voříšek a mnozí další. Z poslední doby nutno jmenovat dr. Vladimíra Němce, autora cenné publikace o pražských varhanách.




Zde je ještě jeden článek: http://operaplus.cz/prazske-varhany-2-kostel-matky-bozi-pred-tynem/?pa=1

Tento web používá redakční systém Clips. Webdesign a tvorba www stránek → Jakub Hejda, Clickmedia 2008.